Obsah stránky
Vánoční let za smrtí
Pokud se vám někdy zachce zdolávat šumavské krpály, můžete se zatoulat na kašperskohorsko, kde v kopcích nad silnicí Rejštejn – Červená projdete rančem Vogelsang. Lesní cestu kus za ním křižuje elektrické vedení. Teď je ta pravá chvíle zahrát si na Krále Šumavy. Sejdete z cesty hned u sloupu označeným pořadovým číslem 16 a začnete dráty sledovat. Příkrý kopec ván nejdříve rozddýchá, pak zapotí až průsekem dojdete do království sloupu číslo 34. Poblíž něj směrem vlevo narazíte na směrovku ukazující do hlubokého lesa. V něm vás po několika minutách pěšina dovede k malému pomníčku postaveném z místních placáků. Najdete na něm tři jména: František Lehký, Pierre Austruc a Karel Flanderka. Kde se uprostřed pustiny pomníček vzal? Pro odpověď je třeba vyrazit celých šestašedesát let do minulosti – úplně přesně pak do Štědrého dne roku 1937.
Toho dne odpoledne startuje z vídeňského letiště letoun společnosti Air France na pravidelné lince Bukurešť – Vídeň – Praha – Paříž. Třímotorový šestnáctimístný stroj Wibault-Penhoet 282 s imatrikulačními znaky F – AMYD pilotovaný šéfpilotem Československých aerolinií Františkem Lehkým, navigovaný francouzským radiotelegrafistou Austrucem a obsazený jediným pasažérem právníkem Karlem Flanderkou nabírá výšku 1900 metrů a rychlostí až 250 kilometrů v hodině míří na Prahu.
V nastupující tmě se letadlo naviguje sítí goniometrických stanic, které přijímají rádiový signál letícího stroje. Před Prahou se počasí zhoršuje, přesto na úrovni Říčan se zdá ještě vše v pořádku. Ruzyň nařizuje držet kurz 326 stupňů a zahájit sestup do hladiny 700 metrů. O chvíli později Austru ještě hlásí: Nalevo vidím Vltavu, napravo Kbely. Vzápětí ale zapisuje do palubního deníku osudné hlášení: Gonio Praha – Ruzyň nařizuje – vezmete kurs 215. Bereme kurz 215. Ruzyň totiž předpokládá, že letoun Prahu přeletěl a nalézá se v prostoru Mělníka. Nový kurz jej má otočit a dovést zpět na letiště. Pro letoun, který tak daleko ještě není, je to však doslova smrtící zpráva. Nová trasa jej vede do jihozápadních Čech, posádka ztrácí orientaci, opravené hlášení podle všeho radiotelegrafista nezachytil. V dalších minutách zaznamenávají neobvykle nízký průlet letadla svědci v Sušici a posléze v Kašperských Horách. V dalším okamžiku se stroj roztříští uprostřed lesa v místě tehdy zvaném Knappenberg. Pád letounu je sice zpozorován, ale nepřístupný terén, psí počasí a zřejmě i čas svatvečeru vylučují okamžité pátrání. Trosky letounu a tři bezvládná těla nalézá až druhý den ráno syn místního hajného.
Dnes je tato nešťastná vánoční událost prakticky zapomenuta. Ve své době ale vzbudila značný rozruch. Letecká doprava totiž teprve nabývala na rozmachu a podobné neštěstí bylo velmi nevšední událostí. Nehoda se navíc stala ve velmi rozjitřené době v podstatě jen pár měsíců před odstoupením rozsáhlých území fašistickému Německu. Objevily se dokonce spekulace, že šlo o záměr. Letoun anebo dokonce přímo právník 
Flanderka mohly přivážet informace kompromitující samotného Hitlera. Odvážné domněnky podpořil i fakt, že letadlo se zřítilo v místech obývanými takřka výhradně Němci. Tiska zaznamenal i historky, podle kterých není vyloučeno, že do průběhu letu mohla zasahovat goniometrická stanice německé luftwafe z letiště poblíž Straubingu. Tragickou nehodou se zabýval krajský soud v Klatovech, ministerstvo veřejných prací, ministerstvo pošt zabýval se jí Senát Národního shromáždění.
Nicméně doba i události spěly mílovými kroky k největšímu masakru v dějinách lidstva a v tomto kontextu se tři zmařené životy jevily jako bezvýznamné. Verze, že za nehodou mohly stát tajemné síly se navzdory všem podezřením nikdy nepotvrdila a není vyloučeno, že byla spíše toužebným přáním národa, který zoufale hledal jakékoliv možnosti obrany proti zjevnému ohrožení hitlerovským Německem. Tragický vánoční let se však zbraní proti Hitlerovy nestal a jak ukázaly nejbližší měsíce, nestalo se jí v té době ani nic jiného.
(P.CZ.)